V pátek 18.8. jsme vstali ó dost dřív než jiný prázdninový den. Proč? Jednoduše proto, že na tento den byl naplánován začátek Námořní Akademie 2017.
Vše běželo podle plánu až na téměř hodinové zpoždění našeho pendolína. (důsledek asi pěti výluk, srážky přípojného vlaku s autem a překážky na trati) Vlak do cílové destinace zvané Blovice jsme nakonec přeci jen stihli. Po cestě jsme potkali asi čtyři další kadety a společně jsme se těšili/báli, co se bude dít za pár minut. Vystoupili jsme z vlaku a za chvíli byl slyšet hvizd.
Nástup!
Včas to nestihl snad nikdo z nás, takže přišly na řadu kliky s krosnou. Následovalo rozdělení do skupin a cesta na příjmač. Po cestě jsme dostávali otázky ohledně Indie. Za správné odpovědi jsme dostávali odměny, za špatné kliky. Za tři hodiny jsme dorazili do Nových Mitrovic, kde nás čekal příjmač. Ten se skládal z několika úkolů jako podlézání lan, očkování nebo vážení batohu. Na konci trasy nás po jednom rozdělili do vachet. Aňa byla žlutá, Mates a Zdeňka modří a Johi a Káťa zelené. V červené vachtě od nás nebyl nikdo. Pak jsme složili slib, že budeme dobře sloužit Jejímu Veličenstvu na školní lodi Walrus a získali své první fufně.
Večer nám pustili královnin vzkaz, že chce abychom jí po cestě našli nejlepší čaj, který bude pít.
Druhý den se nesl ve znamení přednášek a také jsme zakotvili na Srí Lance, abychom si vyzvedli slony pro Její Veličenstvo ve sloním sirotčinci. Po cestě jsme je museli vykoupat a naučit nové kousky. V závěru cesty po Cejlonu jsme slony náležitě vyzdobili místním kvítím a připojili vysvětlení, co která ozdoba znamená. Splnili jsme úkol a s klidným srdcem jsme šli spát.
Náš čin se ale nelíbil indickému princi, který po nás požadoval výměnou za slony Taj Mahal. Tak jsme uprostřed noci po prvním táboráku museli běhat po poli sem a tam a hledat svíčky na stavbu chrámu.
V neděli loď Walrus zakotvila ve Vietnamu a probíhal vodní výcvik.
V dalších dnech byl Walrus zasažen, museli jsme se stěhovat z kajut, domorodci nám ukradli věci, prostě takové ty běžné námořnické činnosti…
Pak jsme v převlečení za muslimské ženy bojovali ó ropná pole v Bruneji, v Singapuru jsme se snažili spojit přes špatný signál s našimi obchodními partnery, zkoušeli jsme si do herní smrti splnit naše životní cíle, měli přednášku od Cedníka, hráli si na pastýře, četli lodní bulvární noviny (v mém případě psali) a uskutečňovali kadetské minihry.
Najednou v našem poklidném životě nastal zvrat. Přikázali nám si obléct dlouhé rukávy a nohávy a vyrazili jsme do Macao za kasínama. V každém kasínu nás čekali vstupní podmínky např. vyfotit se se starostou nebo najít zvíře větší než náš vachtaphone. Po splnění na nás v kasínu čekal stírací los a žetony, které bylo možné také vsázet. Na noc jsme uchýlili do Mítova, kde zelená vachta spala u nějaké babičky a žlutá a modrá spali ve stáji s koňmi . Na Walrus jsme všechny vachty dorazili přesně na čas.
V noci jsme luštili čínskou šifru.
Další den jsme navštívili Severní Koreu. U hranic jsme okradli strážní budku a deaktivovali bombu . Pak jsme obklíčili vojáky v lese a získali další čaj. Večer byly na programu vachetní ohníčky a volba nových bocmanů.
Ve pátek nás překvapila vědkyně se svou teorií o časoprostorové trhlině. I tento problém se nám podařilo pár pokusech zdárně vyřešit.
Sobota se nesla ve znamení branného radioaktivního dne. Běhali jsme v pláštěnkách, plynových maskách (lituji naše oddílové děti) a igelitových pytlících, čímž jsme dokonale splnili bod kadetského desatera 2017 č.9. Kadet je stálevlhký. Zároveň jsme stříleli ze vzduchovky, plazili jsme se v lanovém bludišti, poslepu kreslili obrázek a luštili šifry.
Večer na loď nastoupil guvernér Jejího Veličenstva a usoudil, že nejchutnější čaj přivezla vachta žlutá a tím, k překvapení všech (do žluté přidělují podle Kvída jen ty největší exoty), vyhrála i celou etapovou hru.
Po chvíli Walrus zakotvila v cílové destinaci Jokohama, kde nás uvítají geishi a zápasníci sumo. Plavbu jsme zakončili tradiční japonskou kuchyní a debatou s důstojníkami a bocmany.
V neděli jsme se už jen sbalili, zbourali tábor a vyrazili domů. Tentokrát náš vlak zpoždění neměl a domů jsme dorazili okolo desáté.

Zapsala: Aňa D.