Reportáž ČT
Už v pátek se netradičně naši 2 skauti Matěj a Hanys rozhodli, že si vyjdou na Ivančenu o den dřív a přespí ve sněhu. V půl 7 večer vyrazili ze Štítiny vlakem a okolo půl 9 dorazili do Malenovic. Takhle večer byla už celkem tma, takže s čelovkama započali výstup lesem. V úsecích kde nebyly kameny své baterky vypli a kochali se tichem, výhledy do okolí a množstvím světýlek mihotajících se v dálce. Když okolo 9 večer dorazili k Ivančeně zjistili, že nejsou zdaleka jediní blázni, kteří rádi stanují dokonce i ve sněhu. Bylo tam už asi 10 skautů, kteří buď stavěli stany, nebo seděli u ohně s kytarou a zpívali. Nakonec se naši dva odvážlivci přesunuli kousek pod Ivančenu, kde spolu s dalšími 5 skauty rozbili svůj malý tábor a udělali si večeři na plynovém vařiči. Zbytek večera strávili u ohně se zpěvem a nebo příběhy na dobrou noc.
Ráno bylo počasí horší, byla mlha a během půl hodiny se vystřídal déšť, sníh a malé krupky. Okolo 8 hodiny ranní i všichni ostatní skauti našeho oddílu vyrazili na cestu, nejprve autobusem k hotelu Petra Bezruče, který se nachází přímo pod Lysou horou. A poté pěšky až k Ivančeně. Cesty byla místy krkolomná, sníh byl všudypřítomný a že ho na konec dubna nebylo málo…
Všichni vše ale v pořádku a s úsměvy na tvářích zvládli a k cíli dorazili okolo 12 hodin. Zde už spokojeně odpočívaly stovky skautů i skautek a nálada byla i přes nevlídné počasí velice přívětivá.
Naši dva dobrodruzi v klidu posnídali a vyrazili najít zbytek svého oddílu. Hledání nebylo vůbec těžké, jelikož náš oddíl nezklamal a byli jsme ve velice krásném počtu 43.
Po ceremoniálu, proslovu, zazpívání skautské, české i slovenské hymny jsme se rozdělili na 2 skupiny. Půlka šla rovnou dolů a druhá polovina šla až na vrchol Lysé. Jejich výstup musel být super rychlý aby stihli autobus. Nahoru šli od Ivančeny necelou hodinu, tam stihli polívku, hranolky, kofolu nebo na co měl kdo chuť a vyrazili zpět na cestu dolů. Ta byla za odměnu a všichni si ji moc užili. Po zasněžených stezkách to skvěle klouzalo a kdo měl lopatu nebo igelitovový pytel měl vyhráno. Některým to skvěle klouzalo i po botách.
Po rychlém “sjezdu” jsme se všichni sešli v hospůdce U Veličků a po malé pauze na posilnění jsme se vydali směrem k autobusu. Ve vedení mladých kluků jsme zdolali krkolomnou cestu lesem na stezku která vedla na cestu.
