Krevety – únikovka

Únikovka

Přijeli jsme do Ostravy a celí nervózní jsme se rozdělili do dvou skupin. První skupinka šla hned na věc a ta druhá šla počkat a projít se do města a poté do restaurace. Já jsem patřil do té, která se vrátila chudší než před tím, protože ta restaurace byla poměrně drahá. Po uplynutí hodiny, která byla maximální limit pro splnění všech úkolů, jsme přišli zpět a nedočkavě jsme se připravili na vstup do oné místnosti. Před vstupem si s námi promluvila “manželka mafiána Al Caponeho,” která nám dala za úkol dostat ze sejfu, ukrytém v kanceláři obávaného Al Capona, její pas, protože od něj chtěla utéct. Řekla, že natřela mafiánovy prsty neviditelným inkoustem a že pomůcka pro odhalení toho inkoustu je schovaná v kanceláři. Dostali jsme každý dobovou baterku, já zrovna tu co fungovala nejméně, a vstoupili jsme do potemnělé místnosti. Kostky byly vrženy, odpočet započat. Rozhostil se zmatek, všichni prohledávali místnost, aby něco nalezli. Cokoli, jen aby to pomohlo v dalším hledání. Uprostřed místnosti byl masivní stůl, na zdi byly obrazy, po obvodu několik skříněk různých velikostí a jedná boční místnost vypadající jako koupelna nebo toaleta, ovšem zamčená. Avšak nevím jak vy, ale my na záchodě židli s pouty a děsivou, zakrvácenou baseballovou pálkou rozhodně nemáme. Nakonec se podařilo ultrafialové světýlko najít a trezor byl otevřen , pas získán a alarm spuštěn. Alarm? O tom nám nikdo nic neřekl. I když upřímně, něco takového jsem čekal, protože jsme zadaný úkol splnili jen za asi 10 minut. Naštěstí byl v trezoru také klíč od dveří, které se spuštěním alarmu zamkly. To byla ta dobrá správa, ta špatná byla, že samotný klíč byl v krabičce zamknut několika číselnými i klasickými zámky a matičkami. Jestli to byl před tím zmatek, neznám slovo, které by nás a naše chování vystihovalo nyní. Rozložili jsme stůl složili trubky, zcela zbytečně prohledali obrazy a nakonec se zasekli na posledním číselném zámku. Potřebovali jsme nápovědu, v ten moment to byla druhá ze tří možných. KOHO by napadlo, že se mají nábojnice seřadit podle velikosti? Někoho od nás ano, ale nikoho už, že by se tak měly zadat do toho zámku… Tak jsme se dostali z místnosti, o nějakých pár minut dříve než druhá skupina a to její příslušníci byli podstatně mladší. Ale všichni jsme to zvládli o chlup pomaleji než je rekord místnosti, takže si myslím, že jsme všichni spokojení a že to všechny bavilo.
zapsal: Matěj Kubesa

 

foto: Mates Kaš.

Únikovka 2016 / Google Photos

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *