Výcvik kormidelníků
Na základě zájmu dětí jsme se společně s Lenkou a Renátou pokusili uspořádat vícedenní vodácký výlet. Výsledný formát byl namířen na děti, které již mají z vody zkušenosti a navíc se na táboře přihlásily na lekci kormidlování. Výsledný počet účastníků byl podmíněn počtem vhodných lodí. Osloveni byli Mája, Bětka, Terka, Klárka a Vašek (všichni nabídku přijali). „Záda“ nám kryly a s výcvikem pomohly Krevety – Anička K. a Matěj. Použili jsme všechny čtyři oddílové kánoe.
Nalodili jsme se na řeku Moravici u Glóbusu v Opavě. Před položením lodí na vodu jsem vedl krátké seznámení s výstrojí, kterou je vhodné (nutné) vlastnit. Ukázali jsme si způsoby jak bezpečně věci umístit na lodi a zopakovali jsme lodní a dračí uzly, užívané při fixaci materiálu. Byl nízký stav vody, pluli jsme bezpečně. Za krátko jsme si převlékli řeku Moravici za řeku Opavu. 1. splav „u Oázy“ jsme přenášeli lodě na vzdálenost asi 200 m. Příště, až pojedeme stejnou trasu, začneme právě tady, neb je výhodnější přijet k Oáze a složit lodě až u jezu. Krátký úsek od Glóbusu za namáhavé přenášení nestojí. I děti nezůstaly ušetřeny novým zkušenostem. Například Terka záhy zjistila, že není možné nasedat do lodi suchou nohou a chtě nechtě musela ve svých „suchozemských“ ponožkách šlápnout do bláta a brodit se k lodi na hlubší vodě. Všechny lodě pluly spořádaně a bez problémů. Před námi poletovali vyplašení vodní ptáci, nejčastěji Ledňáčci. U štítinkého splavu jsme obědvali. Na vodě jsme si vystřídali pozice. Všichni měli za úkol kormidlovat. Ve Lhotě u vodníka Slámy jsme zašli na nanuk. Měli jen 2! Dělají machry a mají jen 2 nanuky :-). Dopluli jsme do Smolkova. Lodě jsme vytálhli pod splavem až za pěší lávkou. Donesli jsme si je k jezeru. Na břehu jezera jsme postavili stany. Materiál pro nocování za námi přivezla Renáta. Večer přijela i Lenka s Markem, kteří nás neméně podporovali. Přivezli nám teplou večeři a svačinu na 2. den plavby. Některé posádky se ještě projely po jezeře a objevovaly ostrov s bunkrem.
Ráno jsme se vykutáleli ze stanů, projeli se ještě po jezeře, sbalili tábor a pluli dál do cíle do Jilešovic. Řeka meandrovala a střídaly se mělké, rychlé úseky s úseky, kterým říkáme „olej“. Byla i místa, kde musel „háček“ vystoupit a táhnout loď se zádákem, aby nedošlo na mělčině k poničení trupu. Užívali jsme si různých situací. Například jsme se všichni spojili v jeden plovoucí „tvar“ a nechali jsme se bezvládně unášet proudem. Poslední část cesty jsme pluli ve dvou skupinách. 3 lodě pohromadě a Terka s Klárkou jako závoj v nedohlednu. Holky už předchozí den zjistily, že je lepší se drobným nedostatkům při kormidlování zasmát a nepanikařit a tak se celou plavbu smály… Tu proto, že couvají, jindy zase, když se vyprošťovaly z vrbiček, kam se nechaly zanést. Rozhodně pluly pomaleji než my ostatní…
Výlet se vydařil. Počasí – krásné (důkaz na fotkách). Podpora ze břehu – neocenitelná! Do Štítiny jsme přijeli vlakem. Děti se „rozprchly“, dospělí uklidili materiál… Mít tak více lodí, vlastní vozík a spoustu volného času. To by se nám žilo!
Zapsal: Jura
