V sobotu 28. 5. 2016 se uskutečnilo Střediskové zápolení obcí Štítina, Podvihov a Háj ve Slezsku.
Sešli jsme se v 9 hodin u klubovny hájeckých skautů. Na slavnostním nástupu, kapitán střediska Lukáš, předal ocenění skautům a přátelům – Javorovi, Gumovi, Zdenkovi a panu Toníkovi, kteří věnovali kus svého života skautování nebo přímé podpoře skautské činnosti.
Po nástupu dospěláci, roveři a rangers vyrazili na své stanoviště a děti se převlékly do triček, jelikož počasí nám přálo a sluníčko svítilo.
Děti vybíhaly po jednom a hodnotilo se splnění úkolu na stanovišti a čas, za který okruh stanovišť uběhly.
U klubovny si někteří vedoucí povídali s pozvanými hosty. K nahlédnutí byly staré skautské kroniky a vlajky.
Po dokončení závodu jsme slupli párky s chlebem a nedočkavě čekali na vyhodnocení výsledků.
V kategorii vlčat a světlušek se na 3. místě umístila Klárka, na 2. místě Miky a na 1. místě Jindra.
V kategorii skautů a skautek se na 3. místě umístil bráška z Háje, na 2. místě Mája a 1. místo obsadil Vašek.
Všem moc gratulujeme!
Chlapi složili hangár a děti se vydaly na nádraží.
Velké poděkování patří všem, kteří se podíleli na přípravě závodu, jak na stanovištích, tak na organizačních věcech!
Píši krátkou zprávu o vojenské výpravě Wolf´s rain, která proběhla minulý víkend v okolí Háje ve Slezsku. Jednalo se o oddílovou akci, na které se podíleli jak skauti z Háje, tak lidé mimo skaut.
Nejedlo se o klasickou výpravu a ani v podstatě hru. Akce byla kombinací putování po okruhu za určitými cíli v nepřátelském území, s občasným zapojením dějových postav.
Účastníci byli rozděleni do tří skupin a prošli základním výcvikem. Poté vyrazili splnit konkrétní mise – zajali průzkumníka, zajistili nepřátelský bunkr a našli bombu, osvobodili zajatého pyrotechnika a zničili s jeho pomocí rádiovou stanici. Poté skupiny úspěšně zaútočili na hlavní základnu, kde zajali šéfku nepřátelských skupin. O jejím osudu se rozhodlo hlasováním.
Nově vzniklá skautská jednotka S.E.A. Wolves všem předvedla, že je schopná plnit zadané mise.
Poděkování patří všem, co se na akci podíleli a pomohli při její organizaci.
Luděk Brhel
Situace se zhoršila a lidé proti sobě pozvedli zbraně. Celá naše země se rozpadla na spoustu malých samospráv a zón. Armáda ztratila přehled i efektivitu. V této těžké době člověk nemůže věřit nikomu a ničemu. Z popoudu již nefungující armády i nutné potřeby rozhodli se členové skautingu založit skupinu speciálních operací SEA Wolves, jejíchž členové se rekrutují právě ze skautských oddílů.
Důvod je jasný – skauti vždy byli a jsou schopni svou všestraností, odvahou i zkušenostmi obstát tam, kde většinou končí schopnosti normálních lidí Nyní nastal čas, aby ses I ty rozhodl zda chceš nebo nechceš vstoupit do této skupiny. První den vstupu do SEA Wolves projdeš krátkým výcvikem a budeš se moct aktivně podílet na své první bojové operaci.
Náš oddíl poskládal dvě posádky: Podvihov – Sasanky a Štítina – Piraně.
Závod začínal na loděnici Poseidonu v Opavě a děti se proměnily v piráty. Podel řeky Opavy je čekalo několik pirátských ostrovů, na kterých plnily obtížné úkoly. Sluníčko nám svítilo, nálada byla výborná a všem se moc dařilo.
Sasanky vybíhaly mezi prvníma. Po ukončení závodu měly spoustu času, tak vyrazily na pramici, kterou jim kormidloval Matěj. Procvičily si natrénované figury, udělaly pár závodů s jinýma posádkama. Figury se jim moc dařily a vzbudily obdiv u některých dospělých vodáků.
Proběhlo vyhodnocení: Piraně se umístily na 5. místě ze sedmi družstev a Sasanky na 3. místě z osmi družstev.
23. 4. 2016 se konal výšlap k mohyle na Ivančeně. Skauti z celé republiky, ale i sousedících států, se sešli u mohyly již po sedmdesáté, aby uctili památku bratrů, kteří položili život při obraně své vlasti a doslova naplnili znění skautského slibu: milovat vlast svou, Republiku československou, a sloužit jí věrně v každé době.
I náš oddíl od roku 1990 každoročně pokládá kámen na mohylu. Letos tomu nebylo jinak.
Sešli jsme se v hojném počtu. Sraz byl v Podvihově v 8 hodin, kde do autobusu nastoupili – Štěpka, Teo, Eliáš, Patrik, Natka, Zdeňka, Matěj, Klárka, Robin, Johanka, Péťa, Zuzka, Terka, Iva, Marek, Lenka a pes Bhiksu. Ve Štítině přistoupili – Aňa, Mája, Vašek a Lucka a štítiňáci – Martin, Ema, Danek, Vojta, Patrik, Michal, Kuba, Káťa, Matěj, Vláďa, Jeňa a Lukáš. Vyprovodit nás přišel Jura, který bohužel se ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit. V Háji ve Slezsku přistoupil Hanys a 9 hájeckých skautů. Během cesty nás Lukáš seznámil s historii Ivančeny.
V Malenovicích se k nám přidala Šárka s dětmi Pavlínkou a Tomáškem a mužem Petrem.
O půl desáté jsme již byli všichni připravení vyrazit. Někteří to vzali přímou cestou od hotelu P. Bezruč a někteří šli delší, ale pohodlnější cestou. Před Ivančenou jsem si dali odpočinek, posvačili jsme, nakoupili odznaky a nášivky, upravili si kroje a vyrazili k mohyle, kde každý položil svůj kámen.
Ve 12 hodin začal slavnostní ceremoniál hromadným zpěvem skautské hymny. Pak proběhly projevy několika oldskautů, zakladatelů mohyly a posledních dvou žijících bratrů “ostravské třicítky”.
Nejeden z nás měl slzami zalité oči. Byly předány vyznamenání a rozloučili jsme se zpěvem České a Slovenské hymny.
Všichni jsme se vydali směrem Lysá Hora. Z Ivančeny to vypadá, že je to kousek a do kopce jenom trochu 🙂
Ale skutečnost je jiná 🙂 Zpocení a zadýcháni jsme vystáli fronty na polévky, kofoly a hranolky. Udělali společné foto u výškového bodu a vydali se dolů. Trošičku nám začalo mrholit, ale než jsme stihli vytáhnou pláštěnky, tak přestalo. Cesta na Lysou Horu – starou sjezdovkou a červená značka je nově opravena, stezka je vydlážděna kameny, tak výstup i sestup je krásně pohodlný. Potkali jsme několik lidí (mají mou poklonu) sbírajících celou trasu odpadky po nevychovaných turistech.
Dorazili jsme k útulné, trampské hospůdce “U Veličků”, kde jsme nabrali Lukáše a Jeňu, kteří cestu na Lysou vzdali a vydali jsme se k autobusu.
Domu jsme dojeli kolem půl sedmé.
Jsem nadšená z dětí, které výpravu podnikly. Musím velice pochválit Eliáše a Natálku, kteří úplně bez řečí, stěžování si vyběhli na Lysou horu mezi prvními a to jsou teprve v první třídě!!!
Přikládám fotky více fotografů. Doufám, že se tam každý z Vás najde.
12. oddíl DOHODA obdržel finanční dar! Na tom by nebylo nic extra, neb je obvyklé, že jsme finančně podporováni z různých zdrojů. Tentokrát to ovšem bylo jiné. Podpořili nás kamarádi z Klubu vojenské historie Deštné při Slezském Zemském muzeu Opava (dále jen “KVH Deštné”) .
Jak k tomu došlo… Jak známo, skauti ve Štítině věší u příležitosti státních svátků vlajku České republiky na stožár u ZŠ gen. Heliodora Píky. Ve druhé polovině loňského roku došlo dvakrát po sobě k poškození vlajky vlivem ostrých míst na stožáru a silného větru. V prvním případě se nám podařilo zajistit opravu vlajky v čas. Bohužel druhé poškození nebylo opraveno, a tak jsme při následujícím vztyčení použili starou státní vlajku, používanou dříve na táborech. Vybledlá a větrem rozšlehaná vlajka byla trnem v oku některým místním lidem a kritika na sebe nenechala dlouho čekat. Jeden z kritiků neváhal a oslovil kapitána oddílu s osobitým řešením. Nabídl finanční dar k zakoupení nové státní vlajky! Tím dobrodincem je Martin Klimeš (občan Štítiny), jenž společeně se svým bratrem Janem a jeho přáteli z KVH Deštné vybrali 1000 Kč! Martin kouká kolem sebe a má názory a postoje k věcem, které spoustu lidí (zejména mladých) přehlíží. Skautská organizace, je obecně jedním z garantů mravního standardu ve společnosti. Když ale pochybíme, je skvělé, že se najdou lidé, kteří nám pomůžou věci napravit. Jistě lze konstatovat, že tento jev je příznačný pro občanskou společnost, po které se dnes tolik volá…
Dnes se nás sešlo 17! Asi proto, že bylo pěkně. Možná už se rozkřiklo, že je příjemné se jednou za čas projít přírodou… Program byl bohatý! Posuďte sami… Na začátku jsme přivítali 2 nováčky oddílu (Markétku Š., a Danka K.). Za fotbalovým hřištěm v polích jsme pozorovali stádo srn. Na vzdálenost přibližně 300 metrů jsme si vzájemně vysílali morseovkou zprávy. Tato disciplína vyžaduje secvičenost a soustředěný, přesný postup. Ostatně na vlastní kůži jsme poznali, že máme rezervy a je co nacvičovat. V nedalekém remízku rostly břízy, vhodné pro rozdělávání ohně. Děti posbíraly kůru. Mezi poli si dvojce vyzkoušely jaké je to putovat bez očí a pomoct někomu bez zraku. Cestou jsme pozorovali řeku Opavu a krajinu okolo. U “skautského Dubu” jsme připravili ohniště a Radek Šimeček rozdělal oheň velmi netradičním způsobem – stlačením vzduchu! Opekli jsme párky, připravili ohniště na další vaření a založili kotlík, ve kterém jsme začali vařit polévku z ingrediencí, které děti po Radkově instruktáži oškrábaly… Hráli jsme hry a povídali si o táboře a schůzkách. Závěrem dobrodružné výpravy jsme pověsili ptačí budku, kterou si děti zhotovily na schůzce.
Sraz na Brandžuře v 9 hodin. Chvíli jsme počkali, aby případní opozdilci stihli, ale nikdo další nepřišel, tedy jsme vyrazili 4. Hlavním úkolem bylo procvičování morseovky, kterou všichni skauti na světě znají. A tak na každé naší zastávce jsme přečetli zprávu zapsanou pomocí teček a čárek. Zastavili jsme se v Dolíku, u Vodárny, na Zámčisku, na přehradě a v sedlickém lomu. Ke konci už nám to pěkně šlo… Po cestě jsme pozorovali různé zajímavosti (třeba strom s pusou) a povídali jsme si. Nacvičovali jsme skautský krok, abychom naplnili požadavky jednoho z bodů nováčkovské zkoušky starších skautů. Mírně poprchávalo, což nás nesmírně bavilo a cítili jsme se silnější než většina lidí, kteří by v takovém počasí nevyrazili ani na dvůr. V sedlickém lomu jsme rozdělali oheň, to abychom poobědvali…
