Archiv autora: Lenka

Sjezd a úklid řeky Opavy

Na naší poslední oddílové schůzce v tomto školním roce se nás sešlo  tak akorát, abychom obsadili přivezené lodě a nemuseli jet pro další. Nalodili jsme na na Moravici u Globusu a pomalu pluli. Cestou jsme sbírali odpadky podél břehu. Soutěžili jsme o nejlepší úlovky – klobouk, košile, boty, plastová židle, mikina, rozbitá televize…
Připravené sáčky na odpadky jsme měli během chvilky plné. Kdybychom měli vysbírat vše, kolem čeho jsme projeli, potřebovali bychom, aby za námi jela nákladní loď, do které by jsme to všechno skládali.
Ale i tak jsme měli radost z vykonané práce a že jsme aspoň troškou přispěli k ochraně přírody.
Viděli jsme spoustu kačen s káčátky, volavku, čápa …
Na svačinové zastávce měly Krevety připravený program.
Až na to přetahování lodí  u splavů je to naprostá pohodička.
Dojeli jsme do Kravař, kde na nás již čekal odvoz domů.
Příště pojedeme dál!

Zapsala: Lenka

Foto: Bětka, Matěj, Hanys

Sjezd a úklid řeky Moravice / Google Photos

 

 

Další důležité věci na tábor!!!!

Táborníci!!! posílám seznam NUTNÝCH věcí k přežití na táboře!!!

  1. skafandr nebo vesmírná uniforma

    –  jeden kus oblečení, který pokrývá celé tělo (tzn. dlouhé rukávy a nohavice, něco jako overal). Například maminky můžou sešít kalhoty s tričkem, nebo sehnat nějaký pracovní oblek v sekáči.  Nebo elesťáky a tričko, které bude v nich zastrčené. Je nutno vzít v úvahu, že děti tento skafandr budou nosit v LÉTĚ!! (samozřejmě v něm nebudou 24 hodin denně, skafandr budou používat jen na “nebezpečné mise”) tzn. vyrábět z ne příliš hrubé látky. Co se týče barvy, myslím, že každý už někdy kosmonauta viděl a pokud ne, má vlastní fantazii.Skafandr nemusí pokrývat hlavu.

  2. vyšívací bavlnku oblíbené barvy a jehlu 

    do které půjde bavlnka navléci
  3. 10 párů starých ponožek 

    – na výrobu hadřáků. Určitě doma staré ponožky najdete, poproste rodiče, babičky…. Pokud jich přinesete více, budeme moc rádi. Noste je na schůzky, na sobotní oddílovku. Hadřáky musíme vyrobit před táborem

  4. Karimatku

  5. KPZ, lasovačka, baterka, funčkní psací potřeby, zápisník, šátek na hry

Oddílová chata v Kopřivnici

Ve dnech 26.-28. května si celý 12. oddíl Dohoda užíval prosluňený víkend na skautské základně VANAIVAN v Kopřivnici. V pátek odpoledne jsme se všichni sešli na Štítinském nádraží. No tedy ne úplně všichni, chyběl nám ten nejdůležitější. Matěj, který celou chatu naplánoval a pro nás přichystal měl autonehodu. Malinko nás uklidnila informace, že Matěj vyvázl pouze s lehkými poraněními a v nemocnici zůstal jen aby lékaři provedli veškerá potřebná vyšetření. Museli jsme rychle komunikovat. Matěj prostřednictvím mobilu předal Zdeňce nejdůležitější informace. Naložit zavazadla do vozíku, spočítat se, koupit jízdenky, všechny dostat do jednoho vagónu a jelo se. První přestup nás čekal v Ostravě. Zvládli jsme rychlý přesun a nastoupili do vlaku. Sice to pravdě podobně nebyl vlak, který Matěj původně určil k přesunu, protože čas odjezdu se nepatrně lišil, ale směr jsme zachovali a to je podstatné. Pak následoval ještě přestup na autobus a zase zpět na vlak. Ale co to? Zastávka Kopřivnice a  my nevystupujeme? Přesně tak, naše cílová zastávka byla až Štramberk. Přece nebudeme sedět na zadku na chatě, když si můžeme udělat krásný výlet. Ještě na nádraží ve Štramberku jsme se posilnili před náročným stoupáním směr rozhledna. Nahoru a nahoru a pořád nahoru a už před námi bylo náměstí a další pauza. No a co bychom to byli za turisty, kdybychom ve Štramberku neochutnali Štramberské uši. Naše cesta pokračovala. Na rozhlednu jsme nakonec nedošli a vydali se směrem ke Kopřivnici. Protože nám chyběl Matěj a ne vždy jsme věděli kudy máme jít, cesta se trochu protáhla a my ji museli zkrátit. Myslím ale, že dětem to vůbec nevadilo. Když jsme začali scházet k městu párkrát nám musela poradit mapa, nebo kolemjdoucí. Po bloudění městem jsme k večeru konečně dorazili na místo určení a dostali vytouženou večeři. Budova i areál byl překrásný. Čajovna, společenská místnost, tématicky pomalované stěny, fotky,… . V areálu zastřešené pódium i s hledištěm, tábořiště a především venkovní posilovna a lanové překážky. Jednoduše nádhera.

Příští ráno důkladná rozcvička, snídaně, ranní hygiena a můžeme se vrhnou na program. Děti ve skupinkách postupně navštěvovaly různá stanoviště rozmístěná po celém areálu. Lukostřelba, zdravověda, znalost přírody, střelba ze vzduchovky, lanové překážky, přepalování provázku ohněm a další. Za všechny tyto aktivity skupinky získávaly body. Mezitím dorazil postrádaný Matěj a my jsme byli rádi, že je více méně v pořádku a s námi. Později odpoledne největší odvážlivci skočili takzvaný big swing, dokud vás nezachytí lano padáte v podstatě volným pádem. Večer už jen táborák, špekáčky, vtipná kulturní vložka některých dětí, kytara zpěv a pohoda. Dalšího dne svítilo sluníčko, děti hrály hry, některé z nich si ještě skočili big swing, jedli svačinu a užívali si den. Po výborném obědě, se podle rozpisu všichni jak pilné včelky pustili do úklidu. Hotovo. Teď už jen rozdat svačinu a honem na vlak. Po příjezdu již na nás čekali usměvaví rodiče, nadšení že opět vidí své ratolesti.

Chtěla bych za všechny moc poděkovat Matějovi, který vše vymyslel a  nachystal a i přes komplikace dorazil za námi a víkend si s námi užil se vším všudy. Dále si náš dík zaslouží také Renata, která nás po celou dobu opatrovala jako oko v hlavě, výborně nám vařila a za celý víkend jsem na jejím obličeji nezahlédla nic jiného, než úsměv.

Zapsala: Káťa

 

Foto: Renča

Chata Kopřivnice 26. – 28. 5. 2017 / Google Photos

Stavění tábora 23. – 25. 6. 2017

Rok utekl jako voda a my se na vás milí rodiče, přátelé a Krevety obracíme s žádostí o pomoc při stavění táborové základny.

Informace o pátku (nakládání věci ve Štítině a odvoz do Roudna) upřesníme později.

Nemusíte jezdit na celý víkend, záleží na vás, na jak dlouho přijedete. Hodí se nám každá ruka na jakoukoli dobu!!

S sebou: pracovní rukavice, aku-šroubovák, klíče, spacák, plavky,  buchtu ke kávičce, dobrou náladu a silné svaly.

Co vám můžeme nabídnout?

Luxusní ubytování v první řadě u vody 🙂
z pátku na sobotu buď pod širákem, nebo hromadně v hangáru na táborových matracích, ze soboty na neděli v podsadových stanech. Nebo si přivezte stan vlastní.
Stravu super all inklusiv 🙂
snídaně, oběd, večeře, káva, čaj, voda pro dobrovolníky nahlášené nejpozději do 21. 6. (nahlaste na email:  lenka@12dohoda.cz,
kdy dorazíte a kdy asi budete odjíždět, kolik vás dorazí, ať můžeme nakoupit jídlo).
Bohatý večerní program 🙂
mytí v osvěžující přírodní vaně, léčebná procedura – ožírání rybkami nebo kousání komárů, posezení u ohně, zpěvy páteční i sobotní, kdo vydrží tak bonus – 2x východ slunce.

Těšíme se na vaši hojnou účast!
Táborový a stavěcí tým.

Sjezd májové Moravice – 21. 5. 2017

Ráno jsme se sešli na Východním nádraží. Autobusem jsme dojeli do Vítkova-Podhradí, kde už na nás čekaly lodě. Po zdlouhavém nafukování dvou raftů a baraky jsme konečně vypluli. Řeka byla docela klidná, a i přes to, že v sobotu pršelo snad celý den a předpověď nehlásila nic dobrého ani na neděli, nám nakonec sluníčko svítilo celý den. Protože vodáků na řece nebylo mnoho, zbylo nám místo i na srandičky. S Jurou jsme zkoušeli uplatnit definici raftu na co největším počtu plavidel. (definice raftu: raft je gumová loď, na které šest lidí svačí a sedmý si hraje na kormidelníka) Na naše posádky se toto tvrzení uplatnit nedalo. Na všech závodech raft x samba posádky raftů bojovaly statečně, ne však úspěšně. Plastová samba je hold rychlejší. Po zdárném sjetí Weisshuhnu a dalších jezů jsme se zastavili v Žimrovicích na klobásku a něco na zub. Po této delší zastávce jsme šťastně dojeli až do Branky u Opavy a zakončili tak tento povedený sjezd Moravice.

Zapsala: Aňa D.

Foto: Děda

Sjezd májové Moravice / Google Photos

Svojsíkův závod 2017 – Boj o páva

Dne 13.5. jsme se vydali na Svojsíkův závod. Sraz jsme měli u hospody v Podvihově. Autobusem jsme dojeli na Praskovou, odkud jsme došli do skautského domu. Ve kterém jsme se zaregistrovali a následoval nástup na kterém jsme dostali všechny potřebné instrukce, informace,papír na který se zapisují body, mapu a souřadnice k závodu. Samotný závod začal v 9 hodin. Podle souřadnic jsme se dostali na místa kde jsme si měli udělat selfie a podle mapy na místa kde se plnili různé úkoly za které jsme dostávali body např. první pomoc, uzly,…Nejpozději jsme se měli dostat na “základnu” ve 14:45. Vyhodnocení jsme bohužel nestihli protože jsme museli jít na autobus.

Zapsala:  Bety

Foto: Klárka, Bety

Svojsíkův závod 2017 / Google Photos

 

Ivančena

Reportáž ČT

Už v pátek se netradičně naši 2 skauti Matěj a Hanys rozhodli, že si vyjdou na Ivančenu o den dřív a přespí ve sněhu. V půl 7 večer vyrazili ze Štítiny vlakem a okolo půl 9 dorazili do Malenovic. Takhle večer byla už celkem tma, takže s čelovkama započali výstup lesem. V úsecích kde nebyly kameny své baterky vypli a kochali se tichem, výhledy do okolí a množstvím světýlek mihotajících se v dálce. Když okolo 9 večer dorazili k Ivančeně zjistili, že nejsou zdaleka jediní blázni, kteří rádi stanují dokonce i ve sněhu. Bylo tam už asi 10 skautů, kteří buď stavěli stany, nebo seděli u ohně s kytarou a zpívali. Nakonec se naši dva odvážlivci přesunuli kousek pod Ivančenu, kde spolu s dalšími 5 skauty rozbili svůj malý tábor a udělali si večeři na plynovém vařiči. Zbytek večera strávili u ohně se zpěvem a nebo příběhy na dobrou noc.

Ráno bylo počasí horší, byla mlha a během půl hodiny se vystřídal déšť, sníh a malé krupky. Okolo 8 hodiny ranní i všichni ostatní skauti našeho oddílu vyrazili na cestu, nejprve autobusem k hotelu Petra Bezruče, který se nachází přímo pod Lysou horou. A poté pěšky až k Ivančeně. Cesty byla místy krkolomná, sníh byl všudypřítomný a že ho na konec dubna nebylo málo…
Všichni vše ale v pořádku a s úsměvy na tvářích zvládli a k cíli dorazili okolo 12 hodin. Zde už spokojeně odpočívaly stovky skautů i skautek a nálada byla i přes nevlídné počasí velice přívětivá.
Naši dva dobrodruzi v klidu posnídali a vyrazili najít zbytek svého oddílu. Hledání nebylo vůbec těžké, jelikož náš oddíl nezklamal a byli jsme ve velice krásném počtu 43.
Po ceremoniálu, proslovu, zazpívání skautské, české i slovenské hymny jsme se rozdělili na 2 skupiny. Půlka šla rovnou dolů a druhá polovina šla až na vrchol Lysé. Jejich výstup musel být super rychlý aby stihli autobus. Nahoru šli od Ivančeny necelou hodinu, tam stihli polívku, hranolky, kofolu nebo na co měl kdo chuť a vyrazili zpět na cestu dolů. Ta byla za odměnu a všichni si ji moc užili. Po zasněžených stezkách to skvěle klouzalo a kdo měl lopatu nebo igelitovový pytel měl vyhráno. Některým to skvěle klouzalo i po botách.
Po rychlém “sjezdu” jsme se všichni sešli v hospůdce U Veličků a po malé pauze na posilnění jsme se vydali směrem k autobusu. Ve vedení mladých kluků jsme zdolali krkolomnou cestu lesem na stezku která vedla na cestu.

V autobuse jsme si někteří zdřímli nebo ze sebe vydali zbytky energie. Celý výlet se nám všem moc líbil a byli jsme moc rádi, že i přes nepříznivé počasí se nás nahoře sešla veliká spousta.

Zapsala: Zdeňka

Foto: Renáta, Mates Kaš., Méďa, Jura

Ivančena 22. 4. 2017 / Google Photos

Foto ze stránek Nejen ostravské víkendy

ivancena.cz

 

Deník kapitána Jury z kadetské plavby po Středozemním moři na české historické plachetnici La Grace

plachetnice La Grace

Poloha lodi

 Poslední den

Kapitán chtěl dopřát posádce plachtění a ještě dopoledne nechal rozgasketovat plachty. Foukalo málo, tak jsme si pomáhali motorem. Stál jsem za kormidlem a udržoval stanovený kurz. Cílové místo – Palma de Mallorca – bylo na dohled. Kapitán nám ještě krátce vysvětlil základy astronavigace a vzápětí jsme již kasali plachty. Poslední gasketování jsme si užili dosyta. Vytvořila se skupina lidí, kteří už to dovedli dělat. Rozhodně je to namáhavá práce. Svědčí o tom mimo jiné mé modřiny okolo žeber vzniklé přehýbáním se přes ráhno.
Závěr: Když je něco potřeba udělat a ty to dokážeš, tak není proč váhat. Jsou totiž jiné věci, které nedokážeš a udělat se musí. Kdo čeká až mu druzí poslouží, ten není platným členem posádky..
Jura

13. 4. 2017 večer

Dnešek byl plný krásných zážitků na břehu i na lodi.
Dopoledne jsme byli v Dračí jeskyni. Prohlídku v podzemí absolvovalo několik set lidí najednou. Na závěr prohlídky proběhlo představení na břehu podzemního jezera. Detaily neprozradím, třeba to někdy zažijete…. Vřele to doporučuji.
Po obědě jsme vypluli na moře. Víc než hodinu jsem strávil na předním stěžni. Úžasný zážitek! Není slyšet nic, jen vítr. Na nejvyšším místě lodi člověk vidí daleko. Pozoroval jsem vzdálené lodě i pevninu za skalisky, kterou z paluby nelze dohlédnout. Očima jsem hledal delfíny a kosatky (marně). Nahoře se podélné houpání lodi projevuje jako když se někdo učí rozjíždět v autě – nepravidelně to cuká… Cestou jsme také stříleli! La Grace je velmi obdivovaná. Mnoho lodí za ní vyrazí, aby si ji posádky prohlédly. To je ovšem něco na nevybouřenou bandu rádoby námořníků… A tak jsme “cenili zuby” na kde koho.
Na večer jsme zakotvili v malebné zátoce mezi skalami. Byl to složitý manévr, a tak se prací účastnila většina posádky.
Před večeří jsme na motorovém člunu prozkoumali členité pobřeží a nakoukli jsme do mnoha jeskyní na hladině.
Na lodi panuje výborná nálada.
Jura

La Grace – 5. část / Google Photos

13. 4. 2017 v 00:25 hodin

V uplynulém dni jsem otestoval své limity.
La Grace plula na plachty proti větru. Kapitán sdělil našim dvěma bocmanům, jak poplujeme. Bocmani následně veleli nám ostatním. Práce s lany nám stále nejde dobře. Proti větru se to hned poznalo…
Loď se nakláněla a houpala, až jsem cítil, že mi není dobře. Přišla mořská nemoc. Hrdlo se mi svíralo, ale nakonec jsem nezvracel. Přesto jsem byl tak oslaben, že jsem dál nedokázal pracovat, a asi hodinu jsem ležel v kajutě.
Plavba ve vlnách je super. Voda se tříští o trup lodi.
Dnes nás opět doprovázeli delfíni. Bylo jich asi pět. Krásný zážitek…
Jura

La Grace – 4. část / Google Photos

11. 4. 2017 v 15:15 hodin

Zažívám opravdovou námořnickou dřinu. Pohyb v lanoví zvládám dobře. Práce tam nahoře je ovšem namáhavá. Rozgasketovat plachty (rozvázat provázky, které drží skasanou plachtu u ráhna) není namáhavé. Je to nepříjemné, protože námořník visí přes ráhno na břiše a volnýma rukama rozvazuje. Daleko nejhorší je zpětné zajištění smotaných plachet (gasketování). To je dřina okořeněná houpáním lodi a strachem, že člověk spadne…
Práce s lany je další specifická činnost. Vyžaduje znalost polohy jednotlivých lan a rychlost manipulace. O síle paží nemluvím… Ruce mě pálí ještě teď…
Plachtění za to vše stojí. Je nádherné jen tak plout potichu bez motoru.
Tady se musím přiznat, že mi dnes při tom všem houpání bylo trochu špatně. Nakonec jsem nezvracel. Hodně mi pomohl strach nahoře na ráhně…
Manere přátelé!!!
Jura

La Grace – 3. část / Google Photos

10. 4. 2017 v 19:45 hodin

Cestou jsme potkali delfína. Doprovázel nás asi 5 minut, pak si šel hrát jinam…
Nyní již kotvíme v zátoce ( jistě víte které, když máte odkaz na pohyb lodě).
To je ta poslední fotka.
Nefouká vítr. Ještě jsme nepluli bez motoru.
Výcvik je u konce. Učili jsme se střílet z děla.
Co už, když nefouká.
Jura

10. 4. 2017 v 15:25 hodin

Právě jsem se společně s ostatními členy posádky vrátil z dobrodružné výpravy.
Dopoledne vysadil člun skupinu dobrovolníků na pláži, kde ústil Dračí kaňon.
Jsme v oblasti, kde si kdysi piráti schovávali poklady. Vydali jsme se kaňonem nahoru. Pozorovali jsme jeskyně a skalní štěrbiny, kde by to mohlo být…
Terén byl náročný a místy by se hodilo mít lano k zajištění bezpečnosti.
Vylezl jsem nejdál, protože jsem dobře vybaven a nebojím se. Na konec kaňonu jsem nedošel. Kapitán stanovil čas vyplutí, a ten se musel dodržet…
Brzy, doufám pošlu i fotky v kaňonu. Zvedáme kotvu a odplouváme ze zátoky …
Jura

La Grace – 2. část / Google Photos

9. 4. 2017 v 20:00 hodin

Dnes jsme cvičili pohyb v lanoví.
Vylezl jsem si 23 metrů na přední brámové ráhno! Měl jsem opravdový strach. Je to ale jedinečný zážitek!!!
Krom výcviku jsme navštívili ostrov plný ještěrek. Všude čistá voda. Teď už stojíme v přístavu na kotvě. Vy jistě víte kde…

Těším se na další noc na vodě. Houpe to náramně.
Mám malinkou pryčnu, ale nestěžuji si.
Jura

La Grace – 1. část / Google Photos

9. 4. 2017  v 10:51 hodin

Hlásím se z La Grace.
Dnes probíhá úvodní výcvik. Na lodi je okolo 120 lan a námořník musí přibližně 100 z nich umět ovládat v každém počasí či denní dobu.
Hlásím, že jsem jediný, kdo má sedušku a mnozí mi ji závidí.
Mořskou nemoc nemám!
Jura

8. 4. 2017 v 23:32 hodin

Sedím na dřevěné palubě. Loď se jemně pohupuje.
Přesto, že to moc nevnímám, nebo právě proto, musím se v duchu občas pozastavit nad věcmi, které na souši vypadají jinak …
Vidím padat letadla, stoupat měsíc na oblohu obrovskou rychlostí či pozoruji UFO …
Až si zvyknu na pobyt tady, kouzlo zmizí.
Teď jsem ale zelenáč a užívám si to.
Jdu spát… Budíček je v 7:30.
Jura