Výprava na Ivančenu

23. 4. 2016 se konal  výšlap k mohyle na Ivančeně. Skauti z celé republiky, ale i sousedících států, se sešli u mohyly již po sedmdesáté, aby uctili památku bratrů, kteří položili život při obraně své vlasti a doslova naplnili znění skautského slibumilovat vlast svou, Republiku československou, a sloužit jí věrně v každé době.

I náš oddíl od roku 1990 každoročně pokládá kámen na mohylu. Letos tomu nebylo jinak.
Sešli jsme se v hojném počtu. Sraz byl v Podvihově v 8 hodin, kde do autobusu nastoupili – Štěpka, Teo, Eliáš, Patrik, Natka, Zdeňka, Matěj, Klárka, Robin, Johanka, Péťa, Zuzka, Terka, Iva, Marek, Lenka a pes Bhiksu. Ve Štítině přistoupili – Aňa, Mája, Vašek a Lucka a štítiňáci – Martin, Ema, Danek, Vojta, Patrik, Michal, Kuba, Káťa, Matěj, Vláďa, Jeňa a Lukáš. Vyprovodit nás přišel Jura, který bohužel se ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit. V Háji ve Slezsku přistoupil Hanys a 9 hájeckých skautů. Během cesty nás Lukáš seznámil s historii Ivančeny.
V Malenovicích se k nám přidala Šárka s dětmi Pavlínkou a Tomáškem a mužem Petrem.

O půl desáté jsme již byli všichni připravení vyrazit. Někteří to vzali přímou cestou od hotelu P. Bezruč a někteří šli delší, ale pohodlnější cestou. Před Ivančenou jsem si dali odpočinek, posvačili jsme, nakoupili odznaky a nášivky, upravili si kroje a vyrazili k mohyle, kde každý položil svůj kámen.

Ve 12 hodin začal slavnostní ceremoniál hromadným zpěvem skautské hymny. Pak proběhly projevy několika oldskautů, zakladatelů mohyly a posledních dvou žijících bratrů “ostravské třicítky”.
Nejeden z nás měl slzami zalité oči. Byly předány vyznamenání a rozloučili jsme se zpěvem České a Slovenské hymny.

Všichni jsme se vydali směrem Lysá Hora. Z Ivančeny to vypadá, že je to kousek a do kopce jenom trochu 🙂
Ale skutečnost je jiná 🙂  Zpocení a zadýcháni jsme vystáli fronty na polévky, kofoly a hranolky. Udělali společné foto u výškového bodu a vydali se dolů. Trošičku nám začalo mrholit, ale než jsme stihli vytáhnou pláštěnky, tak přestalo. Cesta na Lysou Horu – starou sjezdovkou a červená značka je nově opravena, stezka je vydlážděna kameny, tak výstup i sestup je krásně pohodlný. Potkali jsme několik lidí (mají mou poklonu) sbírajících celou trasu odpadky po nevychovaných turistech.

Dorazili jsme k útulné, trampské  hospůdce “U Veličků”, kde jsme nabrali Lukáše a Jeňu, kteří cestu na Lysou vzdali a vydali jsme se k autobusu.

Domu jsme dojeli kolem půl sedmé.

Jsem nadšená z dětí, které výpravu podnikly. Musím velice pochválit Eliáše a Natálku, kteří úplně bez řečí, stěžování si vyběhli na Lysou horu mezi prvními a to jsou teprve v první třídě!!!

Přikládám fotky více fotografů. Doufám, že se tam každý z Vás najde.

Lenka

 

weblysá

Článek iDnes

Článek České noviny

 

KDYŽ NĚKDO NEMYSLÍ JEN NA SEBE…

12. oddíl DOHODA obdržel finanční dar! Na tom by nebylo nic extra, neb je obvyklé, že jsme finančně podporováni z různých zdrojů. Tentokrát to ovšem bylo jiné. Podpořili nás kamarádi z Klubu vojenské historie Deštné při Slezském Zemském muzeu Opava (dále jen “KVH Deštné”) .

Jak k tomu došlo… Jak známo, skauti ve Štítině věší u příležitosti státních svátků vlajku České republiky na stožár u ZŠ gen. Heliodora Píky. Ve druhé polovině loňského roku došlo dvakrát po sobě k poškození vlajky vlivem ostrých míst na stožáru a silného větru. V prvním případě se nám podařilo zajistit opravu vlajky v čas. Bohužel druhé poškození nebylo opraveno, a tak jsme při následujícím vztyčení použili starou státní vlajku, používanou dříve na táborech. Vybledlá a větrem rozšlehaná vlajka byla trnem v oku některým místním lidem a kritika na sebe nenechala dlouho čekat. Jeden z kritiků neváhal a oslovil kapitána oddílu s osobitým řešením. Nabídl finanční dar k zakoupení nové státní vlajky! Tím dobrodincem je Martin Klimeš (občan Štítiny), jenž společeně se svým bratrem Janem a jeho přáteli z KVH Deštné vybrali 1000 Kč! Martin kouká kolem sebe a má názory a postoje k věcem, které spoustu lidí (zejména mladých) přehlíží. Skautská organizace, je obecně jedním z garantů mravního standardu ve společnosti. Když ale pochybíme, je skvělé, že se najdou lidé, kteří nám pomůžou věci napravit. Jistě lze konstatovat, že tento jev je příznačný pro občanskou společnost, po které se dnes tolik volá…

Lesní dobrodružství 3

Dnes se nás sešlo 17! Asi proto, že bylo pěkně. Možná už se rozkřiklo, že je příjemné se jednou za čas projít přírodou… Program byl bohatý! Posuďte sami… Na začátku jsme přivítali 2 nováčky oddílu (Markétku Š., a Danka K.). Za fotbalovým hřištěm v polích jsme pozorovali stádo srn. Na vzdálenost přibližně 300 metrů jsme si vzájemně vysílali morseovkou zprávy. Tato disciplína vyžaduje secvičenost a soustředěný, přesný postup. Ostatně na vlastní kůži jsme poznali, že máme rezervy a je co nacvičovat. V nedalekém remízku rostly břízy, vhodné pro rozdělávání ohně. Děti posbíraly kůru. Mezi poli si dvojce vyzkoušely jaké je to putovat bez očí a pomoct někomu bez zraku. Cestou jsme pozorovali řeku Opavu a krajinu okolo. U “skautského Dubu” jsme připravili ohniště a Radek Šimeček rozdělal oheň velmi netradičním způsobem – stlačením vzduchu! Opekli jsme párky, připravili ohniště na další vaření a založili kotlík, ve kterém jsme začali vařit polévku z ingrediencí, které děti po Radkově instruktáži oškrábaly… Hráli jsme hry a povídali si o táboře a schůzkách. Závěrem dobrodružné výpravy jsme pověsili ptačí budku, kterou si děti zhotovily na schůzce.

Lesní dobrodružství 2

Sraz na Brandžuře v 9 hodin. Chvíli jsme počkali, aby případní opozdilci stihli, ale nikdo další nepřišel, tedy jsme vyrazili 4. Hlavním úkolem bylo procvičování morseovky, kterou všichni skauti na světě znají. A tak na každé naší zastávce jsme přečetli zprávu zapsanou pomocí teček a čárek. Zastavili jsme se v Dolíku, u Vodárny, na Zámčisku, na přehradě a v sedlickém lomu. Ke konci už nám to pěkně šlo… Po cestě jsme pozorovali různé zajímavosti (třeba strom s pusou) a povídali jsme si. Nacvičovali jsme skautský krok, abychom naplnili požadavky jednoho z bodů nováčkovské zkoušky starších skautů. Mírně poprchávalo, což nás nesmírně bavilo a cítili jsme se silnější než většina lidí, kteří by v takovém počasí nevyrazili ani na dvůr. V sedlickém lomu jsme rozdělali oheň, to abychom poobědvali…

Reportáž ze sobotního “lesního dobrodružství”

V sobotu 20.2. jsem se vypravili na dobrodružnou vycházku do Štítinského polesí. Hned na místě setkání, na Brandžuře pátrali malí dobrodruzi po fragmentech zprávy, která je nakonec dovedla k “hadí noře”. Po jednom jsme všichni noru prozkoumali. Ti menší si za to vysloužili odměnu.
Navštívili jsme legendární Dolík, kde se kdysi scházeli skauti na vánoce, aby v přírodě společně uvařili čaj, obdarovali se cukrovím a zazpívali si, to vše ve jménu bratrství, jenž z podstaty svého skautství vyznávali.
V buko-dubovém lese na náhorní plošině, bylo tolik sněhu, že jsme neodolali a přibližně půl hodiny jsme se koulovali. Hráli jsme hru “obsaď vlajku”. Následně jsme pokračovali mimo pěšiny a cesty lesem ve snaze zahlédnout lesní zvěř. Zahlédli jsme pouze stopy srn ve sněhu. Bylo nádherné počasí, slunce svítilo, všude plno sněhu. Bez větší námahy jsme došli do lomu v Nových Sedlicích. Své maso si každý musel “ulovit” sám! A že nejsme lovci v buši a nemáme zbraně, ale jsme děti, co rády lezou po stromech, lovili jsme svou kořist (výbornou uzeninu s vysokým obsahem masa) z větví stromu. Následně jsme maso upekli na ohni, který jak již od léta je naším zvykem, jsme rozdělali pomocí křesání o křemen. Aby bylo jasno, takto oheň rozdělal Radek Šimeček, skaut, jenž dovede skvělé věci a v jehož režii byla i dobrodružná procházka.
Kdyby nás netlačil čas, byli bychom bývali naše dobrodružství okořenili i o další připravené kousky… Tak snad příště!!!

 

Křížem krážem republikou – podruhé

Už podruhé jsme se zúčastnili velkého vlakového cestování po České Republice v rámci skautské akce Křížem krážem republikou.

Dne 26. 9. 2015, na Den železnice, zaregistrované týmy skautů a nadšenců soutěží, kdo ujede nejdelší vzdálenost a získá tím nejvíce bodů nejenom za ujeté kilometry, ale také za bonusové úkoly.

Náš tým jsme si pojmenovali Krevety+Plankton

Složení týmu v abecedním pořadí:
Patrik Gajdošík
Šimon Krejčí
Lukáš Kubesa
Matěj Kubesa
Klára Kubesová
Teodor Sedláček
Štěpánka Sedláčková
Robin Sukeník
Jahana Sukeníková
Zdeňka Tošková

Jako dohled, doprovod a kouči s týmem vyrazili Lenka a Marek Kubesovi.

Ještě dlouho před samotným závodem, bylo třeba strategicky naplánovat trasu a plnění bonusových úkolů.

Vyrazili jsme před půlnocí ze stanice Štítina.

Ve Svinově jsme se potkali s Terkou a Vilíkem, kteří se vraceli domů do Sedlic.

Ze Svinova jsme se přesunuli na hlavní nádraží a tam jsme dlouze čekali na vlak do Pardubic. Někteří využili prodlevy a spali, jiní domlouvali s dalšími skauty společná fota. Další holdovali teplým nápojům a něčemu k snědku.

Až po druhé hodině ranní jsme se vydali na cestu.

V Pardubicích jsme přeskočili do rychlíku na Prahu a když  se začalo rozednívat přestoupili jsme v Praze ne rychlík do Českých Budějovic.

V Budějovicích jsme měli čas na plnění jednoho z úkolů: Foto s památkou. Vyrazili jsme na náměstí, tam jsme udělali pár fotek s kašnou, radnicí a spěšně vyrazili na další vlak. Před odjezdem vlaku jsme ze zdrojů nádraží posnídali.

Vyrazili jsme na vlak do Jihlavy, kde bylo cílem se podívat do ZOO.

Z jihlavského nádraží jsme Trolejbusem dojeli na náměstí a vyrazili do nedalekého ráje exotických zvířat. Prosvištěli jsme zahradou, udělali pár fotek, svezli se na skluzavce a rychle na náměstí do trolejbusu a na nádraží. Dorazili jsme včas a po drobném čekání vyplněném nákupy něčeho na posilněnou jsme vyrazili do Brna.

V Brně jsme vykoukli z nádraží, a vyrazili do Břeclavi.

V Břeclavi nám dráhy poskytly čas na rychlý okruh: z nádraží směr centrum, pár fotek, přes řeku Dyji jedním mostem, projít se tři sta metrů po břehu k jinému mostu a honem na nádraží.

Už se smrákalo a z Břeclavi nás čekala cesta do Ostravy super expresem, který jel místy snad 150 km rychlostí.

Do Ostravy jsme přijeli za tmy a bylo před námi dlouhé čekání na vlak do Opavy. Čekání jsme vyplnili focením, předvedením písně kterou jsme celou cestu skládali a teplými nápoji z automatů…

Konečně jsme vyrazili do Opavy a tam jsme přestoupili na vlak do Štítiny, kterým jsme dvacet čtyři hodin dříve začali naše dobrodružství.

Na nádraží ve Štítině čekal netrpělivý uvítací rodičovský dav, který si nás odvezl do našich teplých pohodlných postýlek:-)

Během dalších dnů bylo třeba odeslat informace na portál akce a za pár dnů jsme zjistili, že jsme skončili na krásném 37. místě z 95 zaregistrovaných týmů.

Získali jsme 1175.5 bodů a ujeli 975.5 km (nejlepší tým získal 1945 bodů a ujel 1275 km) .

Jsme zkrátka dobří!!!

Odkaz na hodnocení týmu

Pozůstatky tábora 2015 – věci které nejsou ničí.

Na níže přiložených fotkách je to co nám zbylo po táboře a nikdo se k věcem nehlásí.

Pokud najdete něco co je vaše, ozvěte se na email lenka@12dohoda.cz nebo napište do komentáře dole na této stránce.

Pokud vám také něco nadbývá a vaše ratolest to přinesla domů omylem, dejte také prosím vědět.

Pište také v případě, že vám chybí něco z věcí, kterýma jste vaše dítě vybavili na tábor a ani na fotkách to není… 🙂

 

 

Skautský oddíl Štítina, Podvihov a Nové Sedlice