Archiv rubriky: Akce

Pozvánka na roverský tábor

Milí skautíci a rodiče,

kromě řádného tábora se pro některé z vás připravuje tábor “roverský“.
Více informací naleznete na našich oddílových stránkách v sekci – nadcházející akce – roverský tábor.
Svůj zájem o tento tábor potvrďte Jurovi, taktéž případné dotazy směřujte na Juru.
Kontakty na něho naleznete v pozvánce zveřejněné na stránkách.
Lenka

Vaření čínského jídla – 1. úkol na Navigamus

V neděli 17. 12. 2017 jsme se v hojném počtu setkali v Komárovské Orlovně, abychom společně uvařili tradiční čínské jídlo Kung pao a strávili spolu nějaký ten čas. Zatímco nejstarší z nás vařili, mladší holky nacvičovaly roznos jídla a kluci v tělocvičně hráli různé běhací hry s balónem. Těsně před jídlem dostali všichni lekci ,,Jak jíst čínskými hůlkami” od Ani. I přes tento důležitý krok někteří Kung pao spíše vysávali z talíře, než kultivovaně jedli. Po souboji Krevety vs. zbytek oddílu o umývání nádobí, které se bohužel neobešlo bez nahánění pomocníků do kuchyně, jsme si zahráli pár společných her. Například hra ,,Ochránci zvířat proti krabům” slavila velký úspěch napříč věkovými skupinami. Po akci jsme se všichni vrátili domů šťastní a s plnými bříšky.

Zapsala: Aňa D.

Foto: Matěj

Vaření čínského jídla – 1. úkol na Navigamus 17.12.2017 / Google Photos

Plnění 1. velkého úkolu na Navigamus

V neděli 17.12. 2017 budeme v Komárovské Orlovně vařit tradiční čínské jídlo ,,gong bao”
Akce začne ve dvě hodiny, očekávaný konec je v okolo páté.
Cena za pronájem Orlovny a nákup jídla je při deseti lidech 70Kč.
A proč to děláme? Je to jeden z několika velkých úkolů na Navigamus 2018, který se v červnu uskuteční na Lipně.
Akce je určena pro všechny, kteří chtějí jet na Navigamus nebo mají rádi čínská jídla.
Přihlásíte se jednoduše pomocí odkazu. Vytvoříte novou kolonku s vaším jménem a zaškrtnete.
Přihlašovat se můžete do 10.12.2017.
Aňa

Přihlašování zde.

2. část Námořní akademie – víkend v Mimoni

V pátek 6.10. okolo dvanácti, nasedl Matěj s Káťou a Aňou ve Štítině do vlaku 🚆 směr Ostrava. Potom jsme jeli pendolínem do Kolína a z toho pak do České Lípy. V průběhu cesty se k nám postupně připojovali další kadeti, včetně Zdeňky, která na rozdíl od nás jela z Prahy. Ve vlaku 🚆 do Mimoně už s náma jela téměř polovina námořky.
Do skautského domu 🏠 , “Mimoňáků” jsme museli přijít nejpozději 20:15. Do tohoto času nám zbývaly asi tři hodiny, tak jsme si odložili věci a šli do místní hospody na večeři.
Celý víkend jsme oficiálně zahájili na dvoře skautského domu 🏠 nástupem. Ubytováni jsme byli v oddílových klubovnách mimoňského přístavu.
Večer jsme si ještě stihli zahrát hru na pašeráky alkoholu v celé Mimoni, naučit se hrát karetní hru o nacistech a liberálech, učit se zdravovědu na sobotní zkoušku a jít spát okolo dvou ráno.
Sobota začala klasicky rozcvičkou, snídaní a nástupem. Následovaly přednášky ze skautské idey a metodiky. Po obědě jsme hráli ,,náročnější verzi hutututu” – Freezer.
Když jsme se vrátili do domu , dostali jsme šok. V celém areálu se nacházelo deset zraněných bocmanů a důstojníků, (samozřejmě ne doopravdy, bylo to cvičení) od ohluchnuté přes tepenné krvácení a pneumotorax po oběšenou. Musím říct, že umělou krví nešetřili. Naším úkolem bylo se o zraněné postarat do příjezdu záchranky. Toto se nám víceméně podařilo. Následovala zpětná vazba, kde jsme se dozvěděli plusy a mínusy našeho zachraňování.
Pak byly poslední dvě přednášky a dlouho očekávaný test ze zdravovědy, který byl lehčí než jsme čekali.
Večer jsme se ve hře snažili přesvědčit imigrační komisi, že jsme s našim herním parterem manželský pár. Za všechny kola bylo možné dostat max. 12 bodů.
Z pátku jsme se nepoučili a opět jsme šli spát až ve dvě po stížnostech jedné z důstojnic. Tentokrát jsme se však neučili zdravovědu, ale právo.
Hned po nedělním budíčku jsme se byli proběhnout. Pak následovalo krmení hladových kadetů vánočkou a kakaem, aby byli schopni po probdělé napsat náročný test z práva.
Povedlo se a všechny Krevety mají testy uznané.
Potom jsme se sbalili a pomohli uklidit Mimoňákům klubovny. Po závěrečném nástupu jsme se vydali na dlouhou cestu zpět.

Zapsala: Aňa D.

Střediskové zápolení 2. 9. 2017

V pátek 1. 9. se nás pár sešlo, abychom vše připravili na očekávané střediskové zápolení. Pršelo jen se lilo a my byli promočení až na kost. Naštěstí jsme zvládli vše, co bylo potřeba.
Ráno 2. 9. jsem byli vyznačit trasu a pak už čekali, až se všichni sejdou. Protože stále trochu mrholilo, nebyla účast dětí tak velká, jak jsme předpokládali, ale o to více si to děti, které se nenechyly odradit počasím, užily.
Trasa vedla náročným terénem, přes hory a doly, potoky, bažiny a houštiny. Na trase děti čekalo spoustu zajímavých úkolů např: lanová lávka, zdravověda, přírodověda, vlastivěda, uzlování, odhady a mnoho dalších. Důležitý byl i čas, za který jednotlivec trasu zvládl.
Všichni to zvládli úžasně a vždy tři děti z každé věkové kategorie byly odměněny zajímavou cenou.
Následovalo občerstvení – tradiční a velice oblíbený párek v rohlíku.
Dědi si zahrály pár her a rozešli jsme se domů. Některé činovníky čekalo ještě složení a znovu postavení hangáru ve Štítině, aby po vydatném dešti vyschnul.

Poděkování za realizaci patří činovníkům střediska Ostrá Hůrka, členům posádky Krevet a samozřejmě přítomným dětem.

Zvláštní poděkování patři městu Opava, které nám v letošním roce poskytlo finanční podporu, z které byly tyto závody a další výpravy a akce financovány.

Zapsala: Lenka

foto: Matěj, Lenka

Střediskové zápolení 2. 9. 2017 / Google Photos

Námořní akademie 2017

V pátek 18.8. jsme vstali ó dost dřív než jiný prázdninový den. Proč? Jednoduše proto, že na tento den byl naplánován začátek Námořní Akademie 2017.
Vše běželo podle plánu až na téměř hodinové zpoždění našeho pendolína. (důsledek asi pěti výluk, srážky přípojného vlaku s autem a překážky na trati) Vlak do cílové destinace zvané Blovice jsme nakonec přeci jen stihli. Po cestě jsme potkali asi čtyři další kadety a společně jsme se těšili/báli, co se bude dít za pár minut. Vystoupili jsme z vlaku a za chvíli byl slyšet hvizd.
Nástup!
Včas to nestihl snad nikdo z nás, takže přišly na řadu kliky s krosnou. Následovalo rozdělení do skupin a cesta na příjmač. Po cestě jsme dostávali otázky ohledně Indie. Za správné odpovědi jsme dostávali odměny, za špatné kliky. Za tři hodiny jsme dorazili do Nových Mitrovic, kde nás čekal příjmač. Ten se skládal z několika úkolů jako podlézání lan, očkování nebo vážení batohu. Na konci trasy nás po jednom rozdělili do vachet. Aňa byla žlutá, Mates a Zdeňka modří a Johi a Káťa zelené. V červené vachtě od nás nebyl nikdo. Pak jsme složili slib, že budeme dobře sloužit Jejímu Veličenstvu na školní lodi Walrus a získali své první fufně.
Večer nám pustili královnin vzkaz, že chce abychom jí po cestě našli nejlepší čaj, který bude pít.
Druhý den se nesl ve znamení přednášek a také jsme zakotvili na Srí Lance, abychom si vyzvedli slony🐘 pro Její Veličenstvo ve sloním sirotčinci. Po cestě jsme je museli vykoupat a naučit nové kousky. V závěru cesty po Cejlonu jsme slony náležitě vyzdobili místním kvítím a připojili vysvětlení, co která ozdoba znamená. Splnili jsme úkol a s klidným srdcem jsme šli spát.
Náš čin se ale nelíbil indickému princi, který po nás požadoval výměnou za slony Taj Mahal. Tak jsme uprostřed noci🌃 po prvním táboráku museli běhat 🏃 po poli sem a tam a hledat svíčky na stavbu chrámu.
V neděli loď ⛵Walrus zakotvila ve Vietnamu a probíhal vodní výcvik.
V dalších dnech byl Walrus zasažen, museli jsme se stěhovat z kajut, domorodci nám ukradli věci, prostě takové ty běžné námořnické činnosti…
Pak jsme v převlečení za muslimské ženy bojovali ó ropná pole v Bruneji, v Singapuru jsme se snažili spojit přes špatný signál s našimi obchodními partnery, zkoušeli jsme si do herní smrti splnit naše životní cíle, měli přednášku od Cedníka, hráli si na pastýře, četli lodní bulvární noviny (v mém případě psali) a uskutečňovali kadetské minihry.
Najednou v našem poklidném životě nastal zvrat. Přikázali nám si obléct dlouhé rukávy a nohávy a vyrazili jsme do Macao za kasínama. V každém kasínu nás čekali vstupní podmínky např. vyfotit se se starostou 🌟 nebo najít zvíře větší než náš vachtaphone. Po splnění na nás v kasínu čekal stírací los a žetony, které bylo možné také vsázet. Na noc 🌃 jsme uchýlili do Mítova, kde zelená vachta spala u nějaké babičky a žlutá a modrá spali ve stáji s koňmi 🏇. Na Walrus jsme všechny vachty dorazili přesně na čas.
V noci🌃 jsme luštili čínskou šifru.
Další den jsme navštívili Severní Koreu. U hranic jsme okradli strážní budku a deaktivovali bombu 💣. Pak jsme obklíčili vojáky v lese a získali další čaj. Večer byly na programu vachetní ohníčky a volba nových bocmanů.
Ve pátek nás překvapila vědkyně se svou teorií o časoprostorové trhlině. I tento problém se nám podařilo pár pokusech zdárně vyřešit.
Sobota se nesla ve znamení branného radioaktivního dne. Běhali 🏃 jsme v pláštěnkách, plynových maskách (lituji naše oddílové děti) a igelitových pytlících, čímž jsme dokonale splnili bod kadetského desatera 2017 č.9. Kadet je stálevlhký. Zároveň jsme stříleli ze vzduchovky, plazili jsme se v lanovém bludišti, poslepu kreslili obrázek a luštili šifry.
Večer na loď ⛵ nastoupil guvernér Jejího Veličenstva a usoudil, že nejchutnější čaj přivezla vachta žlutá a tím, k překvapení všech (do žluté přidělují podle Kvída jen ty největší exoty), vyhrála i celou etapovou hru.
Po chvíli Walrus zakotvila v cílové destinaci Jokohama, kde nás uvítají geishi a zápasníci sumo. Plavbu jsme zakončili tradiční japonskou kuchyní 🍣a debatou s důstojníkami a bocmany.
V neděli jsme se už jen sbalili, zbourali tábor a vyrazili domů. Tentokrát náš vlak 🚆 zpoždění neměl a domů jsme dorazili okolo desáté.

Zapsala: Aňa D.

Sjezd a úklid řeky Opavy

Na naší poslední oddílové schůzce v tomto školním roce se nás sešlo  tak akorát, abychom obsadili přivezené lodě a nemuseli jet pro další. Nalodili jsme na na Moravici u Globusu a pomalu pluli. Cestou jsme sbírali odpadky podél břehu. Soutěžili jsme o nejlepší úlovky – klobouk, košile, boty, plastová židle, mikina, rozbitá televize…
Připravené sáčky na odpadky jsme měli během chvilky plné. Kdybychom měli vysbírat vše, kolem čeho jsme projeli, potřebovali bychom, aby za námi jela nákladní loď, do které by jsme to všechno skládali.
Ale i tak jsme měli radost z vykonané práce a že jsme aspoň troškou přispěli k ochraně přírody.
Viděli jsme spoustu kačen s káčátky, volavku, čápa …
Na svačinové zastávce měly Krevety připravený program.
Až na to přetahování lodí  u splavů je to naprostá pohodička.
Dojeli jsme do Kravař, kde na nás již čekal odvoz domů.
Příště pojedeme dál!

Zapsala: Lenka

Foto: Bětka, Matěj, Hanys

Sjezd a úklid řeky Moravice / Google Photos